září 2005 - Archív Zprav

Ročník 48	ČESKÁ BESEDA ZÁHŘEB Šubićova 20, tel/fax: 385 1 46 55 306 www.ceska-beseda-zg.hr	ZÁŘÍ 2005

Milí krajané,

besední volno brzy vystřídala besední činnost a už za sebou máme několik zajímavých návštěv z Čech, o kterých Vás ihned informujeme: zaprvé v Záhřebu v rezidenci velvyslance ČR Petra Buriánka měl 7. září setkání s krajany prezident České republiky Václav Klaus. Kromě zástupkyně Chorvatského sněmu Z.Čuchnilové, předsedkyně a tajemnice Svazu Čechů L.Janotové a J. Kulhavé, a dalších krajanů, jsme tam také byli my ? představitelé České besedy Záhřeb. Prezident Klaus nám do Pamětní knihy napsal: ?Obdivují aktivitu našich krajanů v Chorvatsku, budeme se snažit Vás maximálně podporovat?,  a paní Livie Klausová nám řekla, že je ráda, že se s námi setkala, když už minulého roku nemohla přijet na naše pozvání na oslavu 130. výročí  Besedy. Také si vzpomněla, že na Pražském hradě byla při udělení osvědčení návštěvníkům školy českého jazyka v Dobrušce, a mezi nimi byla také naše členka Maja Burgerová. V rámci třídenní návštěvy prezidenta Klause byla v Galerii Badrov otevřena prestižní výstava CZECHPRESSPHOTO 2004, které jsme se také zúčastnili.

Prezidenta V.Klause přivítali předseda a
místopředsedkyněČBZ Z.Šoufek a I.Tichá

Záhřebskou Besedu v srpnu navštívili také poslanci z Českého Parlamentu pod vedením L. Hovorky. Rozhovoru se zúčastnili kromě předsedy Z.Šoufka a jednatelky J.Kozákové, členové Besedy A.Tomek, Z.Šmejkal, V.Husák. Ukázali jsme jim náš Dům, knihovnu, archív, školu, muzeum a seznámili je s naší besední činností, historií a součastností; navštívili také Radu české menšiny města Záhřebu, kde jim krajan J.Kubíček vysvětlil politické ovzduší, ve kterém dnes působí česká menšina.

Koncem srpna Besedu navštívil dětský divadelní soubor Hlásek z Milevska z ČR. Bylo to užitečné a veselé setkání s českými dětmi a jejich vedoucí paní M. Bolkovou, která na dvou divadelních dílnách spřátelila naše a jejich mladé divadelníky. Ve spolupráci budeme pokračovat vystoupením školních divadelníků na Milevském kulturním létě 2006.

V naší Doplňovací škole začal nový školní rok a děti znovu přinesly radost a smích do naší Besedy. Začátkem září zasedal správní výbor Besedy a právě se svolávají schůze Školní rady a Komise na udělení Ceny Jana Buriana. Rada pro úpravu Domu a objednávky se v létě dvakrát scházela a smlouvala a dozorovala stavební práce úpravy ve IV. patře Domu.

M. Bolková a M. Marinkovićová:
divadelnické úsměvy

Jsme také hrdí na svou taneční skupinu Jetelíček, která v létě jela do Itálie na mezinárodní přehlídku hudby, zpěvu a tance v Teramu. Vrátili se zpokojeni, plní překrásných dojmů z úspěchů, které tam dosáhlii. Zvlášť děkujeme  choreografce z Prahy paní Evě Zetové, která umožnila našim tanečníkům, aby se tam dostali a nacvičila je, aby tak krásně tančili. Děkujeme také Hudební škole P.Markovce, jejímu řediteli Vrbanci, která nám podle vzájemné dohody půjčila hudební soubor,v jehož čele je vedoucí Mladen Dervenkar. O tom budeme lépe informováni na výstavě a večírku, který nám Jetelíček připraví 29.října.

Na příští období plánujeme další zajímavé besední akce: už tento týden besední sbor začne s nacvičováním zpěvu, a také k nám přijdou na návštěvu jako každého roku čeští podnikatelé vystavující na Záhřebském veletrhu, připravujeme vzpomínkový večírek Černá hodinka Jana Buriana, který se bude konat v den jeho úmrtí 21. září, budeme číst úryvky z několika z jeho 38 Černých hodinek, pak bude zajímavá besídka s naším krajanem Ivicou Štrumlem, hlavním kuchařem hotelu Palace; divadelní soubor Vojan z Libice nad Cidlinou z ČR přijede k nám a zahraje dokonce dvě divadelní hry; začnou i zábavy ? první bude posvícenská zábava, poté pěvecký sbor pojede do Rijeky na Zpěvánky.

Vaše Jarmila

 *** Bohužel jsme do ukončení Zpráv nedostali od Jetelíčku text ani fotografii z jejich pobytu v Teramu. Takže asi příště.

Kde je Dobruška?

Dobruška je tam daleko v Čechách, ale Dobruška je i hluboko v srdci!

Byl poslední den kurzu. Všichni byli smutní protože končil nejkrásnější měsíc v životě, končil náš český sen a nechtěli jsme se loučit. Bohužel, nemohli jsme nic proti času a odjeli jsme, každý do svého domova a se slzami v očích.

Dnes máme hezké vzpomínky, nové znalosti, které využijeme v našich českých spolcích a samozřejmě kamáradství na celý život. Dlouho si budu vzpomínat na Tijanu, Markusa, Honzu, Enča, Hanu, Alici, Johanna, Klárku, Marcella?asi se s některými z nich brzy uvidím.

A co jsme všechno viděli, čemu jsme se naučili?

Téměř každý den jsme někam po výuce jeli. Nové Město nad Metují, Orlické hory, Opočno, Vamberk, zámek Častolovice, Babiččino údolí, Jaroměř, Hradec Králové, Slavoňov, Červený Kostelec?..každé město, zámek, pevnost, kostel, hřbitov má něco kouzelného, dostanete pocit, který ještě dlouho ponesete v srdci. Krajina je také nádherná a člověk, zvláštně krajan, se tam cití jako doma. Pro mě  bohemistku nejdojemnější byla procházka Babiččiným údolím, o kterém známá česká spisovatelka Božena Němcová psala ve své knize Babička. Paní Alena Obstová, naše ?maminka?, četla úryvky z knihy a také nás seznámila s životem a dílem spisovatelky. Dozvěděla jsem se mnoho nových zajímavých údajů.

Také velice zajímavá a užitečná byla ukázka výuky v 1.třídě české základní školy. Myslím si, že se našim dětem bude líbit.

Velice mile mě překvapila organizace Dne zahraničních Čechů v Jaroměři v sále místní Besedy. Nad celým setkáním převzal patronát hejtman královéhradeckého kraje a starosta m?sta Jaroměře. Byl to celovečerní program s přednáškou o historii emigrace Čechů, vzájemnou besedou o otázkách emigrace, pocitech lidí v emigraci i o zachování, anebo studiu českého jazyka. Pak následovalo vystoupení vojenské posádkové hudby z Hradce Králové, večeře, tanec a mladí měli v druhém sále diskotéku. Přesně ve 22 hodin se otevřely dveře do sálonu, ve kterém byla připravena velmi bohatá recepce.

Největším překvapením a ctí bylo slavnostní převzetí osvědčení o ukončení kurzu v Královské zahradě v Praze, v přítomností manželky českého prezidenta Livie Klausové.

A tak dále? mohla bych ještě hodně psát o zážitcích v Čechách, ale myslím si, že by na to nestačily celé Spolkové zprávy.

Dobrušku a přátelé hlídám v srdci a vám, mílí besed´aci, chci ještě jednou poděkovat za nejkrásnější měsíc ve svém životě!

Maja Burgerová

Česká doplňovací škola a učitelka Ivana

Blíží se začátek nového školního roku a naše besední doplňovací škola začne pracovat. Vzpomínám jak rychle proběhlo těch pět let ode dne, když jsem poprvé přivedla do školy svou vnučku Leu a seznámila ji s učitelkou Ivanou Tichou.Ivana už nebude ve škole vyučovat, i když naše děti měla velice ráda a nejraději by s nimi byla zůstala. Žije v Čechách a ve škole bude pracovat někdo jiný. Život jde dál a my, rodiče, babičky a žáci na naší Ivanu nezapomeneme. Snažila se z celého srdce přivést čím více záhřebských krajanských dětí do školy, věnovala se jim, naučila je k jakým kořenům patří a aby si vážily svého českého původu a české řeči.

Jako členka školní rady měla jsem příležitost sledovat tu její snahu o naší školu, výuku, knihy, organizaci vystoupení žáků na různých přehlídkách.Každý rok naplánovala a organizovala edukační zájezd našich žáků do České republiky, aby se děti podívaly do zemi svých předků, což pro naše děti mělo velký význam.

Děkujeme jí za všechnu její obětavost a věřím, že nová učitelka nebo učitel budou sledovat její příklad.

Jiřinka Dubcová
školní rada ČBZ

na motivy lidové poezie ilustroval Mikoláš Aleš

POLE ZELÍ U Kláštera pole Samý zelí, Já tam po něm hledal Potěšení, Celý jsem políčko Vobešel, Potěšení jsem tam Nenašel. Z Budějovicka

Portrét našeho čtenáře

Krajan M.Švub
s knihovnicí V.Mačkovou

?V naší rodině v Dolní Kovačici u Velkého Grđevce jsme hovořili i chorvatsky i česky. Ve vesnici žila čtyřicítka českých rodin, víc než sto chorvatských a srbských, převažovalo však používání chorvatštiny. Když jsem začal navštěvovat gymnázium v Bjelovaru, naskytovalo se mi méně možností hovořit česky, podobně jako i po dobu dalšího vzdělávání a práce v agronomické praxi,? řekl nám krajan Mirko Švub, místopředseda záhřebské Besedy nad haldou knížek, které si domů odnášel ke čtení.

?V letech 1965 ? 68 jsem pracoval v Hercegovci a opět jsem se vrátil k mateřskému českému jazyku. Pomohlo mi to udržet kontinuitu používání češtiny, jelikož jsem si toho z rodiny vlastně přinesl málo.? Nyní je krajan Mirko v důchodu a má více času i možností věnovat se českému jazyku a kultuře.

?V moři besedních knih je těžké se orientovat. Rozhodl jsem se číst díla autorů, kteří jsou příslušníci mé generace a popisují skutečné události v období před druhou světovou válkou až k dnešním dnům. Jazyk zmíněných knih je oderní, styl autorů lehký a pro mne srozumitelný. Příliš často jsem nemusel sahat po slovníku. Někdy se mi stane, že po delším čtení začnu uvažovat v českém jazyce...?

Přijďte, krajané, do knihovny!

Padl neuvěřitelný knedlíkový rekord

Kamil Hamerský z Víru jich na Meruňkobraní v Miroslavi na Znojemsku spořádal za dvacet minut téměř stovku

Rekordem v dějinách českých pojídačů meruňkových knedlíků ozdobil v noci z pátku na sobotu 6. ročník Meruňkobraní v Miroslavi na Znojemsku 33letý Kamil Hamerský z Víru na Žďársku, který vytvořil rekord výkonem 96 meruňkových knedlíků.

Ty stačil sníst za 20 minut, a ještě je zapíjel půl litrem mléka. Stal se tak absolutním rekordmanem v české historii a pokořil vlastní rekord z loňského roku, kdy jich spořádal 74.

Kamil Hamerský nechal za sebou další jedlíky o 20 knedlíků, protože druhý v pořadí Jaroslav Rafaj ze Zlína jich spořádal 76 a třetí Luděk Vlček z Miroslavi jich zdolal 64. ?Nejhorší bylo teplo, které provázelo celou soutěž, navíc poslední talíř byl teplý a to mě dost poznamenalo. Chtěl jsem zdolat rovnou stovku, ale už se mi to nepodařilo, tak třeba příští rok,? poznamenal po závodech vítěz.

Soutěž v pojídání knedlíků měla i soutěžícího z nejvzdálenějšího místa, kterým byl Václav Crekva z Prahy. Ten se soutěže účastnil poprvé a neměl zatím žádnou zkušenost. Boj jedlíků o krále ozdobil komickým přístupem šermíř Zdeněk Krejčí, který přišel v historickém kostýmu doprovázený zbrojnoši a po celou soutěž bavil diváky svými kousky. Věděl, že nezvítězí, tak bavil publikum.

?Každý soutěžící má na talíři 30 knedlíků, a když je sní, tak dostane další třicítku. Celá soutěž je sprint na čas, podle pecek spočítáme, kolik jich soutěžící snědli,? sdělil moderátor akce Roman Volf.

Pro soutěžní klání 10 přihlášených jedlíků kuchařky z místní základní školy uvařily 1200 knedlíků z odpalovaného těsta a spotřebovaly na to 16 kg mouky, 42 vajec, 24 litrů mléka a 40 kg meruněk.

Součástí Meruňkobraní bylo i klání o nejhezčí ovoce a nejlepší pálenky z meruněk. Vítěz si odnesl pohár, ale i batoh ve tvaru opice. V kulturním domě pak byly nejlepší vzorky meruněk a pálenky vystaveny.

Z českého tisku (PRÁVO) vybral ing.Karel Vrbka

Příští činnost

Výňatky z rozhovoru s místopředsedkyni ČBZ Ivanou Tichou, poskytnutého Českému rozhlasu 8.9.2005

Prezident se v Chorvatsku setkal s krajany
Autor: Zdeňka Kuchyňová

Podpora krajanského života Čechů v Chorvatsku. To byl účel setkání prezidenta Václava Klause se zástupci Českých besed, ke kterému došlo během jeho návštěvy v Záhřebu. Prezident mimo jiné uvedl, že o české komunitě se uznale vyjadřovali i chorvatští politici, se kterými se setkal. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

Krajané v Chorvatsku jsou jednou z největších a nejaktivnějších českých komunit v Evropě. Podle posledního sčítání se zde k české národnosti hlásí 10,5 tisíce lidí. Setkání s prezidentem se zúčastnila také Ivana Tichá, která učí na české škole v Záhřebu.

"Prezident Klaus i se svou chotí paní Livií udělali krajanům v Chorvatsku tím setkáním velkou radost. Přišli představitelé Svazu Čechů v Chorvatsku a bylo nás kolem dvaceti. S panem prezidentem jsme se bavili především o činnosti české menšiny. Dokonce nám napsal do Pamětní knihy České besedy Záhřeb, že obdivuje aktivitu našich krajanů v Chorvatsku a že nám bude maximálně pomáhat a podporovat nás."

Jak dlouho setkání trvalo?

"Původně jsme mysleli, že bude kolem hodinky, ale nakonec trvalo dvě."

Hovořili jste s prezidentem o problémech, které vás trápí a s čím jste naopak spokojeni?

"Český stát krajanům pomáhá několika způsoby. Za prvé finančně. Materiální podpora se posílá přímo na Svaz Čechů, který rozhoduje, jak se prostředky rozdělí na veškerou činnost všech 26 Českých besed, škol, školek a vydavatelství. Za druhé samozřejmě ČR pomáhá morálně, protože často přijíždí návštěvy z naší pravlasti. Žádné námitky bych ani neuváděla, ani jsme se s panem prezidentem o tom nebavili, protože jsme velmi vděčni za veškerou pomoc a ta je velká."

...

Odkaz na webovou stránku, na které si rozhovor můžete přečíst a dokonce i poslechnout:
http://radio.cz/cz/clanek/70454

 Spolkové zprávy vydává měsíčně Česká beseda Záhřeb, 10 000 Zagreb, Šubićeva 20,
tel/fax: 385 1 46 55 306, výlučně pro své členy, jimž je zdarma zasílá.
MB 03228533, Žiro: 2360000-1101556750.
Redakční rada: J.Kozáková, Z.Táborská, I.Tichá, A.Tomek, Z.Šoufek