A-
A+
Print

květen 2003 - Archív Broučku

ZÁHŘEBSKÝ DĚTSKÝ KOUTEK
číslo 11
květen 2003
Brouček

DRUHÝ ŠKOLNÍ ZÁJEZD DO ČECH:
MĚSTSKÉ PAMÁTKOVÉ REZERVACE ZE SEZNAMU KULTURNÍHO A PŘÍRODNÍHO DĚDICTVÍ UNESCO


Koncem dubna jsme uskutečnili druhý zájezd české doplňovací školy do České republiky. Minulý rok do Brna jelo dvanáct, a tento rok se na cestu vydalo dvacet šest dětí, poněvadž počet dětí v naší škole stále roste! Přidalo se nám i třináct rodičů a prarodičů.
V České republice jsou celkem čtyři města pod patronátem UNESCO: Praha, Český Krumlov, Kutná Hora a Telč. My jsme tentokrát zavítali do tří.
Po cestě do Prahy, 23.dubna, jsme se zastavili v Českém Krumlově. To je nádherné městečko v jižních Čechách. Prohlédli jsme si zámek a staré město a moc se nám líbil Plášťový most, který spojuje zámek a divadlo se zahradou. Večer jsme už přijeli do Prahy.
24.dubna ráno jsme jeli na výlet na hrad Karlštejn, jehož základní kámen byl postaven již v roce 1348. Hrad postavil Karel IV. a viděli jsme tam jeho ložnici, sál předků, hodovní síň, pokladnici, klenotnici a repliku svatováclavské koruny. Odpoledne proběhlo čtyřhodinové setkání s pražským dětským folklórním souborem VONIČKA, které výborně zorganizovali jejich vedoucí Michal Vondrák a Járka Tůmová. Předvedli jsme si navzájem několik tanců, a pak i spolu nacvičili dva tance. Hezky jsme se pobavili a domluvili další spolupráci. Samozřejmě, teď by oni měli přijet k nám do Záhřebu.
Brzy ráno, 25.dubna, nás paní Milena Štráfeldová pozvala do Českého Rozhlasu, Rádio Praha. Z každé, ze tří školních skupin, jsme poslali jednu představitelku. Zastupovaly nás tam Hana Muťková, Martina Koláčková, Maja Burgerová, maminka Lidie Muťková a učitelka Ivana Marinkovićová. (rozhovor si můžete poslechnout či přečíst na webové stránce: www.radio.cz/cz/clanek40327) Na třetí den jsme měli naplánovanou prohlídku centra Prahy, Hradčan a Pražského hradu. Bývalý velvyslanec ČR v CHR pan Jiří Kuděla nám ještě navíc umožnil prohlídku Černínského paláce, kde dnes sídlí Ministerstvo zahraničních věci a jinak není otevřeno pro veřejnost. Po prohlídce místností, ve kterých bydlel Jan Masaryk, jsme se posadili do křesel konferenční síně, ve kterých třeba sedí poslanci NATO když mají zasedání v Praze. Každý si vyzkoušel i svůj mikrofon v rozhovoru s panem Kudělou. Ve 12h jsme se podívali na slavnostní střídání stráží, katedrálu Sv.Víta (dole, ve kryptě, jsme viděli hroby českých králů a nahoře, z věže, jsme viděli celou Prahu jako na dlani). Prošli jsme se Pražským hradem a Zlatou uličkou. Dozvěděli jsme se, ze "tam nežil Franz Kafka", ale jeho sestra, u které často pobýval a psal. Na konci Zlaté uličky je věž Daliborka, spojená s legendou o Daliborovi z Kozojed a rčením "nouze naučila Dalibora housti". Na Karlově mostě jsme si zazpívali písničku Na tom pražském mostě a turisté nás za to odměnili potleskem. Po prohlídce starého města, na Staromáku a Václaváku jsme si koupili suvenýry a nasedli na METRO. Ta jízda pro nás byla zvláštním zážitkem. Vystoupili jsme u Národního muzea, kde náš řidič Ivo na nás už netrpělivě čekal. Vydali jsme se na cestu do Kutné Hory.
V Kutné Hoře se na nás těšili paní učitelka Marcelka Čovićová s panem Karlem Bubeníkem. Zařídili nám pohodlné ubytování a 26.dubna i prohlídku města, Chrámu Sv.Barbory a Kostnice (kostel, ozdoben lidskými kostmi). Z Kutné Hory, města známého stříbrem, horníky a první mincovnou ("pražské groše", které se už začátkem 14.st. razily v Kutné Hoře, byly najkvalitnějšími mincemi ve střední Evropě) jsme vyjeli už brzy odpoledne, v Jihlavě jsme si dali oběd, rozloučili se s Luborem Tichým, který se nám po dobu celého pobytu moc věnoval, a o půlnoci jsme už byli doma v maminčině pelíšku.
Čas uplynul tak rychle. Je ještě spousta toho, co jsme nestačili vidět, takže se už těšíme na příští rok a nový zájezd. Nesmíme zapomenout na velice důležitou věc: PĚKNĚ DĚKUJEME NAŠÍ ČESKÉ BESEDĚ ZÁHŘEB, která nám už podruhé umožnila zájezd do Čech. Můžete na nás být pyšní – jako obvykle, výborně jsme reprezentovali SVOU besedu a českou menšinu v Chorvatsku!

Učitelka Ivana Marinkovićová
 

© 2006 - 2018 Česká beseda Záhřeb
valid xhtmlvalid css